Duben 2008

5. Vyvolení

13. dubna 2008 v 11:15 | Wiwa |  Ann Loony Potterová-povídka
A tady máte ještě jednu...
Od události se smrtijedy uplynulo asi pět dnů a Al až teď našla chvilku kdy by si mohla číst v knize o živlech. Když se konečně začetla, někdo ji vyrušil. Potichu zaklela.
"Co se děje?" zeptala se otráveně Siriuse.
"Neměli by chom to říct Jamesovi?" zeptal se snad už po sté.
"Ne, Brumbál říkal, že je to tajné!" odpověděla.
"Ale vždyť je to tvůj bratr! Měla by jsi mu o tom říct." Namítl Sírius.
"Hele, ráda bych to řekla i Jamesovi i Lily, ale sme slib Brumbálovi a to teda promiň, ale ten já neporuším! A myslím, že oni zvládnou žít bez informace, že obývají hrad s budoucími smrtijedy!" řekla Al a chtěla ještě něco dodat, ale někdo ji přerušil.
"Cože? Budoucí smrtijedi? A na hradě?" ozval se James.
Al sjela Blacka pohledem.
"Jak jsi to mohl udělat?" zeptala se ho a nevěřila svým očím.
"Co řešíš?" dělal Sírius nechápavého.
"Nedělej že nevíš! Myslíš, že uvěřím tomu, že se tu James objevil jen tak, čirou náhodou? Promiň, ale tak blbá nejsem!" řekla Al rozčíleně a podívala se mu dlouze do očí.
Ale on to nevydržel, nemohl se na ni dívat a uhl pohledem. Al tím jen dokázal, že se nemýlila. Naštvaně vyšla z nehelvítské místnosti. Byla na něj tak moc naštvaná. Měli, ačkoliv proti své vůli, tajemství a Sírius ho ani nebyl schopen udržet utajené. A navíc dali Brumbálovi slib, ten večer se oba zapřísáhli, že se to nikdo nedozví. Zastavila se a opřela se o zeď, protože ji začala ukrutně bolet hlava. Pomalu se sesunula podél zdi a držela si hlavu silou, jako by snad doufala, že čím víc vynaloží síly, tím míň ji bude hlava bolet. Před očima měla zlověstnou zelenou záři, takovou co ji dokáže vyvolat jen jedna kletba. Kletba smrti. A najednou byla ta bolest pryč. Její vnitřní hlásek jí nařizoval ať si pospíší do komnaty nejvyšší potřeby. Rychle se zvadla ze země a utíkala do sedmého patra. Ani nemusela obcházet třikrát kolem stěny, aby se objevily dveře. Prudce ty dveře otevřela a vpadla dovnitř. Naskytl se jí pohled o jakém si myslela, že nikdy neuvidí. Uprostřed byly čtyři křesla a tři z nich už byly obsazené. Seděl tam její bratr, Lily a Black.
"Co tady děláte v téhle sestavě?" zeptala se a usmívala se.
"TICHO!" ozval se zvučný a přísný hlas.
"A sedni si!"
Al neváhala a sedla si tak rychle, že křeslo trochu nadskočilo.
Najednou křesla začala točit v ohromném víru. Al se co nejvíc to šlo, zapasovala do měkkého polstrování křesla a křečovitě sevřela opěradla. Kolem nich se míhaly rozmazané obrázky a silný vítr je nepříjemně šlehal do tváří.
"Co to sakra je?" slyšela Sírius, který musel řvát, aby ho všichni slyšeli.
"Nevím, ale zdá se, že to ustává!" ozvala se Lily.
A opravdu. Křesílka i s cestujícími pozvolna zpomalovala až se s menším žuchnutím zastavila úplně. Al se pokusila vstát,ale zatočila se jí hlava a tak si zase raději sedla. Rozhlédla se kolem a zjistila,že už rozhodně nejsou v komnatě. Byli v jakési prostorné jeskyni, v které jediným zdrojem světla byl modrý oheň. Konečně se Al podařilo vstát a jak zjistila, povedlo se to i jejím spolucestujícím. V tu chvíli se ze tmy vynořila zahalená postava. Lily vystrašeně vypískla a chytila se Jamese jako klíště.
"Kdo jste?" zeptala se Al odměřeným tónem.
"Jsem janovidka, věštím budoucnost." Řekla neznámá.
"A co po nás chcete?" vypálil James.
"Říci vám věštbu! Tento rok je to tisíc let…" začala ale Al jí skočila do řeči.
"Je to tisíc let co byli vybráni krotitelé živlů!" došlo jí. Přesně o tom si dnes četla v té knize.
"Ano Ann Loony, máš naprostou pravdu. Byli jimi zakladatelé Bradavic. Krotitelé mají pomocí své síly ničit zlo, bohužel, zlo se tehdy vmísilo mezi ně v podobě Salazara Zmijozela. Nyní se zlo opět dere k moci v podobě Voldemorta!" jasnovidka zavřela oči a když je znovu otevřela, byly kalné a zastřené. Začala odříkávat věta, které měli Jamesovi, Siriusovi, Lily a Al změnit život.
Dědicové čtyř kouzelných, co stvořili Bradavičkou školu,
jen oni mohou zastavit, šířící se zlo a sílu.
Tito čtyři zvolení ovládnou moci živlů,
musejí ale do ostatních, vložit svou naději, lásku a víru.
Čtyři mocní mágové před tisíci lety zvládli,
nezkrotné živly ovládnout, leč nebyl to úkol snadný.
Godrik ten Oheň ovládl, Rowena zase Zem,
a Helga byla Vduchu král, Salazar Vodu ve vínku měl.
A nyní milí dědici, musíte spoutat živly,
aby ste lidem pomohli a zbavili zlo síly.
Al Potterová živel Zemi, ovládat bude smět,
a její bratr Potter James s Ohněm bude umět zacházet.
Vodu pak spoutá Sírius Black,
a není vůbec divu, že Evansová Lily, kralovat bude vzduchu.

4. Trest

13. dubna 2008 v 11:14 | Wiwa |  Ann Loony Potterová-povídka
A konečně je tu i pokráčko k Al...
Al se zatvářila vyděšeně.
"Cože? To jako mluvili o Voldemortovi?" nevěřila Al.
"Pokud nejsi hluchá, slyšela jsi, že mluvili o Pánovi Temna. Koho tím asi mysleli?" zeptal se Sírius ironicky, ale hned ho to zamrzelo.
"Hele Blacku, tohle je vážné, tak přestaň machrovat (aspoň jednou v životě) a hni se! Jdeme za ředitelem." Zavelela Al. Její zděšení bylo to tam.
"Myslel jsem, že budeš mít strach!" usmál se Sírius.
"Leda z tebe!" Al se taky usmála. Chvíli šli mlčky, ale potom se Al ozvala.
"Blacku?"
"Ano?"
"Mohl by jsi tu ruku dát z mého pasu?"
"A proč?"
"Proto!" usmála se, obratně se mu vysmekla a nohou zasadila ránu do onoho citlivého místa. "Auuu!" zaúpěl chudáček Black a hopsal snožmo kolem Al.
"A teď můžeme bez problémů pokračovat v cestě." Řekla jakoby nic. Šli celkem rychle a tak byli za chvíli u chrliče.
"Do prčic!" zaklela Al. "Neznáme heslo.!"
Sírius se jen uculoval jak měsíček na hnoji a sledoval rozladěnou Al.
"Potterová, nešla by jsi na rande?" zeptal se.
"Nějak rychle ti otrnulo!" poznamenala Al nevrle. "A pokud jde o to rande, tak ne! Opravdu nechápu, jak v této chvíli můžeš myslet na rande! Jsme v háji, protože se nedostaneme za Brumbálem!"
"A kdo říká že ho neznáme?" zeptal se s úsměvem Sírius. Al se na něj neurčitě podívala.
"Ty ho znáš?" zeptala se.
Sírius přikývnul.
"A to jsi nemohl něco říct?" rozlobila se Al a uhodila ho loktem do žeber.
"Ne nemohl, děsně ti to sekne, když se zlobíš!" usmál se Sírius.
"Blacku, ty jsi neuvěřitelný prase!" zakroutila hlavou Al.
"Banánky v čokoládě!" zamumlal Sírius.
"Co to zase meleš?" koukala na něj Al jako na blázna.
"Pro tvou informaci, to je heslo!" obeznámil ji Black. Al se otočila a místo studeného kamenného chrliče tu byly točité schody k Brumbálově pracovně.
"Až po tobě." Řekl Sírius a pustil Al přes sebe. Al se vůbec nelíbil pohled Siriuse, který na sobě cítila, ale už byli u dveří a tak se raději do další hádky nepouštěla. Zaklepala a okamžitě se ozvalo přátelské "Dále!".
Al nejistě zatáhla za kliku a oba vešli.
"Dobrý večer pane profesore!" pozdravili dvojhlasně.
"Slečno Potterová, pane Blacku, co vás přivádí?" zeptal se Brumbál. Byl trošku překvapený, že vidí zrovna tyhle dva studenty spolu.
"Pane profesore, moc se omlouváme že vás rušíme, ale měli jsme školní trest v Zapovězeném lese a…" začala Al, ale do řeči jí skočil Sírius.
"…a když jsme se vraceli, slyšeli jsme rozhovor několika studentů z Bradavic, že plánují že se na konci roku přidají k Pánovi Temna." vysvětlil.
Brumbál se na ně dlouze podíval přes své půlměsícové brýle. Radost v jeho očích vystřídal jakýsi smutek. Poté se zatvářil nadmíru vážně.
"To,co jste slyšeli je velice vážné a také důležité! Říkali ještě něco?" zeptal se ředitel.
"No, říkali, že se ještě určitě sejdou!" vzpomněla si Al.
"Dobře tedy, musím vás bohužel požádat, aby jste mi přísahali, že o tom nikomu neřeknete!" řekl Brumbál a varovně se podíval na Siriuse, který chtěl něco namítnout.
"Ano pane." Souhlasili oba i když Sírius značně neochotně.
"Pokud už mi nic nechcete, můžete jít!" usmál se profesor.
"Dobrou noc pane!" popřála Al a Sírius něco zahuhlal Brumbálovým směrem.
Al rychle seběhla po schodech dolů a Sírius se hnal tryskem za ní. Celou cestu do společensky šli potichu, po chodbách se jen rozléhalo klapání jejich bot. Al si začínala uvědomovat vážnost celé situace a Sírius o něčem usilovně přemýšlel. Ani ne za pět minut byli v místnosti Nebelvíru.
Al se bezmyšlenkovitě podívala na Siriuse a řekla "Dobrou noc Síriusi!" a vyběhla po schodech nahoru. Sírius však ještě chvíli stál na místě. Poprvé mu Al řekla jménem.

16. Posila Lorda Voldemorta

13. dubna 2008 v 11:12 | Wiwa
A tady je ještě jedna...
"Emmo?"
"Hm..."
"Půjdeme po vyučování k jezeru?" zeptala se Emmy Hermiona, když seděly v učebně dějin a příšerně se nudily.
"Jo jasně, teda, na to už se těším, cokoliv jen né dějiny. Nesnáším je!" řekla zkroušeně Emma, ale usmívala se. Od konkurzu na famfrpál uplynulo jen pár dnů a Emmě se zvedla nálada. Její nežádoucí příbuzný ji konečně přestal otravovat a tak jí bylo dobře. Počasí se konečně umoudřilo a z deštivých dnů se přehouplo do sluného konce října. Emma si tyto dny užívala. Nebylo pochyb, že je to poslední snaha sluníčka se ještě v tomto roce naposledy ukázat.
Konečně, konečně hodina skončila a obě dívky se vydaly na oběd. V síni se potkaly s Harrym a Ronem, kteří měli jasnovidectví. Oba se tvářili, jako by prožili nejnudnější chvíle svého života. Byl to opravdu komický pohled a nebylo divu, že se Emma rozesmála tak hlasitě, že se po ní ostatní studenti začali dívat.
"Jsem rád, že se ti vrátila dobrá nálada." řekl ironicky Harry, ale Emma věděla, že je stejně jako ona vděčný za pozityvní energii kolující vzduchem.
"Jo, já taky! Promiň, ale vypadáte opravdu vtipně." řekla a rozesmála se nanovo. Měla takovou radost, jako by se vrátila ta usměvavá část jí samé. Nabrala si na talíř velkou porci brambor a masa se zeleninou. Ron se na ni podíval, jako by sem právě doletěla z planety hodně vzdálené Zemi.
"To chceš všechno sníst?" zeptal se Harry a vypadal že neví jestli se má začít smát. Nakonec se rozhodl neryskovat aby Emminu náladu nepokazil. Pro jistotu.
"Jasně že to sním, to bych si to asi nenaložila ne?" odpověděla Emm a pustila se do jídla.
"Tak dej pozor, aby jsi nám nepraskla, já to tu po tobě uklízet nebudu." řekl jí Harry a teď už se rozesmál. Jeho kamarádka musela nejdříve dožvýkat a polknout a až potom promluvila.
"No dovol? Raději mě nepodceňuj milý Harry, protože nevíš, čeho všeho jsem schopná." řekla výhružně. Mladý Potter to sice už nekomentoval, ale smál se dál. Hermiona, která je vůbec nevnímala, zvedla hlavu od Jinotaje (pozn. Denní Věštec už neodebírá, protože píše nesmysly) zamyšleně se zadívala k Havraspárskému stolu na Lenku Láskorádovou. Emma se asi po půl hodině konečně nacpala a mohli vyrazit k jezeru. Harry a Ron šli s nimi prý proto že se chtějí projít, ale Emma moc dobře věděla pravdu. Potřebovali pomoc s úkolem do přeměňování a tak chtěli Hermionu nenápadně přesvědčit, aby jim ho dala opsat.
U jezera bylo hodně lidí, každý si chtěl poslední sluníčko užít, Emmu ale upoutala skupinka studentů v zelených kravatách. Ukázala na ně a její kamarádi okamžitě pochopili. Vydala se rychlým krokem k nim a v patách jí byl trojlístek spolužáků. Když přišli blíž, viděli, čím se Zmijozelští baví. Na zemi uprostřed nich ležel prvák z Mrzimoru. V očích měl strach a prosil o milost. Emma zrychlila a za chvíli byla u Malfoye.
"Hele ty peroxidní magore, okamžitě ho nech napokoji! Je to fakt hrdinské, dovolovat si na prváka!" rozkřičela se na něj Emma. Malfoy se podíval na ni a potom na její přátele.
"Dej si odchod sestřenko a tu chamrať si vem s sebou! Musím tu něco vyřešit." řekl a otočil se k ní zády. To Emmu ještě víc rozlítilo a vlítla mezi jeho a toho chudáka z Mrzimoru.
"Hele ty hvězdo, laskavě ho nech napokoji a už vůbec se nenavážej do mě ani mích kamarádů. Proč šikanuješ prváka, to nikoho staršího nepřepereš?" zeptala se ho a snažila se být v klidu. Slyšela, jak se Harry, Ron i Hermiona smějí a když se na ně podívala, všichni svírali v rukou hůlky.
"Máš dvě možnosti Malfoyi! Buď vezmeš ty sví gorily a vypadneš odtud a nebo tu můžeš zůstat a mi ti nakopeme zadek!" řekla mu Emma jeho možnosti.Malfoy chvíli přemýšlel, ale když zjistil, že jeho přátelé opouštějí bojiště, zdrhl za nimi. Emma se s vítězným výrazem usmála na prváka a pomohla mu vstát.
"Jsi v pohodě?" zeptala se ho. Prvák se na ni usmál a kývl.
"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se chlapec. Emma jen kývla a čekala co z něj vypadne.
"Ty jsi Emma Blacková? A tohle je Harry Potter?" zeptal se s jistým obdivem v hlase. Emma se podívala na Harryhoa potom přikývla.
"A mohli by ste se mi podepsat?" zeptal se nesměle. emma byla trochu vyvedená z míry, ale musela se usmát.
"A proč hceš podpis zrovna od nás?" zeptala se a podívala se po Harrym, který se taky usmíval.
"No, protože Harry Potter je velice slavný a ty máš otce, který je nevinný. Celá naše rodina vám věří. Jste stateční a já se chci všem pochlubit, že jste se mi podepsali." vysvětloval chlapec. Emma se nejistě podívala na Harryho, ale když přikývl, vzala si brk a pergamen a podepsala se a Harry ji o chvíli později napodobyl.
***************************************************************
Zatímco Emma byla veselá a šťastná, její kamarád Harry na tom byl ale úplně jinak. Voldemort sice nechal Emm napokoji, ale zato se zaměřil na Harryho a pronásledoval ho, kde mohl. Harry byl podrážděný a pořád vyvolával hádky s Emmou i když třeba jen kvůli místu na sednutí. Dávál jí za vinu to, že se na něj Voldemort zaměřil i když jí to nikdy přímo neřekl.
Jednoho pátečního večera se Harry vrátil od Snapea u kterého si tento rok odpykával už asi šestý trest. Zhroutil se do křesla naproti Hermioně a na všechny strany rozdával "milé" pohledy.
"Co se stalo Harry?" zeptala se Emma, ale v zápětí zjistila, že přestřelila.
"Nic!" odsekl Harry a podíval se na ni. "Jen tvůj dědeček se rozhodl, že mě zničí!" rozkřičel se na ni. Emma se na něj dívala napůl naštvaně a napůl smutně.
"Já nemůžu za to, že jsem příbuzná s Voldemortem. Věř mi že mě to nijak netěší. A pokud jde o to, že tě chce zabít, pokud vím, není to žádná žhavá novinka!" řekla Emma a vařil se v ní vztek. Jak mohl ten, kterého považovala za přítele dělat něco takového? Naštvaně se zahleděla do knížky a ignorovala ho. Dobrá nálada ji okamžitě opustila a odletěla někam do neznáma. Harry už nepromluvil, jen s otráveným výrazem sledoval vše kolim sebe. Emma si vyměnila pohled s Ronem a Hermionou.
"Mohli by jste toho nechat?" zeptal se podrážděně Harry.
"A čeho?" odpověděla mu otázkou Hermiona a tvářila se vyděšeně.
"Ale prosímtě Hermiono, jsi nejchytřejší z ročníku, tak ze sebe laskavě nedělej blbou, nejde ti to!" osopil se na ni. hermiona se zatvářila smutně a s odporem hleděla na kamaráda, který všem kolem sebe ubližoval.
"Co to sakra říkáš? Prosím tě Harry, buď radši zticha, nevíš co mluvíš." řekla Emma a zoufale se na něj dívala.
"Buď zticha?" opakoval po ní Harry. "Tak to bych radil spíš tobě. Je to tvoje vina, Voldemort nejdřív pronásledoval tebe, ale když jsi za ním nepřišla, zaměřil se na mě! Jsi stejná jako on, jen využíváš lidi kolem sebe!" křičel na ni. S Emmou se zatočil celý svět. Ten, od kterého by to čekala nejméně, ji přidal do jednoho pytle s Voldemortem. S tím Voldemortem, kterému se nikdy nechtěla podobat, s tím, kterého ze srdce nenáviděla...Neschopna jakékoliv akce se na něj jen dívala.
"Jak sakra můžeš něco takovýho říct?" zeptal se nevěřícně Ron a chytil Emma kolem ramen.
"Harry, jsme tvoji přátelé, né nepřátelé!" řekla zoufale Hermiona a už skoro plakala.
ůVoldemort mě nepronásledoval, než jsi přišla ty!" zakřičel Harry a díval se nenávistně na Emmu.
"Fajn" broukla a bez dalších slov vyběhla schody do své ložnice. Tam si lehla na postel a dala průchod pláči. Pláči ve kterém se mísila zloba s pochopením, přátelství a nenávistí a odpor s láskou...
"Emmo?" zašeptala její kamarádka a bylo na ní vidět, že se po Emmině odchodu ještě víc pohádali.
"Nechci o tom mluvit..." hlesla Emm a dívala se na krásně malovaný strop.
"Fajn...ale...nemáš v úmyslu...odejít, že ne?" zeptala se potichu Hermiona jako by se stalo něco hrozného, kdyby to řekla nahlas. Emma k ní vzhlédla a pokusila se vykouzlit úsměv.
"Jasně že ne! Kam bych asi šla?" řekla a zasmála se vlastnímu vtipu, jen aby kamarádku přesvědčila, že je v pohodě. hermiona se na ní poněkud podezřívavě podívala, ale potom zmizela ve sprše. Když se vrátila, blondýnka už spala.
***************************************************************
Bylo neco málo po druhé hodině ranní a Nebelvírská dívka si kouzlem zmenšila své objemné zavazadlo. Dala své spící kamarádce na polštář k hlavě obálku s dopisem a pomalu sešla ze schodů.
Když se drobná postava oděná v černém objevila ve společenské místnosti, nebylo nikoho, kdoby ji mohl vidět. Potichu prošla portrétem a vydala se tichým, spícím hradem na chodbu jednooké čarodějnice. Když byla konečně u divně vypadající sochy, vytáhla hůlku a zašeptala "Dissendium,". Za sochou se objevil otvor, kterým Emmina hubená postavalehce prokllouzla. V tunelu, v kterém se ocitla, byla naprostá tma a tak si musele posvítit hůlkou. Tunel byl k jejímu překvapení krátký a tak byla za chvíli na jeho konci. Ocitla se pod poklopem, který otvíral průchod do Medového ráje. Odklopila ho a prolezla do místnosti, která byla zřejmě sklep. Nemusela se bát, že ji někdo uslyší, dům byl prázdný.Vyšla dvoje krátké schody a dostala se domalého, útulného obýváku. Zamířila ke krbu, který stál naproti oknu. Jako každá kouzelnická rodina, měli i majitelé cukrárny na římse krbu letaxový prášek.
Ještě naposledy se podívala na Bradavický hrad a zaplavil ji pocit podivné prázdnouty. Nechávala tu kousek sebe. Bude jí to chybět, ale její blízcí za to stojí. Harry, Ron, Hermiona, Táta, Tonksnová...ti všichni jí byli blízcí a za jejich ochranu to stojí. Musela odvrátit tvář, cítila jak jí po tvářích tečou slané slzy a ona je nezadržovala. Nabrala si do ruky letax a vstoupila do krbu, popel jí špinil nohavice kalhot a ona zakřičala "Sídlo Malfoyových!" vhodila prášek pod sebe a pohltily ji zelené plameny.
**************************************************************
Hnědovlasá dívka se převalovala v podteli sem a tam. Tolik se jí nechtělo vstávat. Přehrávala si včerejší hádku. Převalila se na levý bok a něco ji nepříjemně řízlo do tváře. Zpozorněla a posadila se. Zjistila že to je dopis. Podívala se na Emminu postel, ale ta byla prázdná. Roztrhla obálku, aby se dostala k dopisu. Při čtení jí do očí vyhrkly slzy. Oblékla si první věc kterou našla a utíkala do společenské místnosti.
Čekla tam Ron a vedle něj Harry, nepromluvili k sobě ani slovo a tvářili se, že je štve že stují spolu. Když Harry vyděl Hermioniny uplakané oči a jako by to čekla zeptal se "Kde je Emma?". Vtiskla mu do rukou list vlhký od jejích slz a psaný Emminým písmem. Začal ho číst a při každém slově se cítil beznadějněší.
"Musíme za Brumbálem!" zavelel Harry a jako by zapoměli na včerejšek utíkali chodbami ke kamenému chrliči.
****************************************************************
Emma se objevila ve velké místnosti se stolem, ze kterým seděl Voldemort, Lucius a Narcissa Malfoyovi a Bellatrix. Emma ucítila obrovský odpor ke každému z nich, pak ale přistoupila k pánovi zla.
"Přidím se k tobě pod jednou podmínkou." řekla. Voldemortovi se blýsklo v očích.
"A jaká je to podmínka?" zeptal se a díval se na ni upřeně, až jí to nebylo milé.
"Neublížíš mému otci ani nikomu z mích přátel." řekla pevným hlasem a podívala se do těch nejohavnějších očí jaké kdy viděla.
"Dobrá tedy." souhlasil Voldemort a vytáhl hůlku. Emma si vyhrnula rukáv levé ruky a natáhla ji k němu. Voldemort na její jemně opálenou kůži přiložil hůlku a zašeptal zaklínadlo. Emma sykla bolestí a o pár chvil později se dívala na své čerstvě vypálené Znamení zla. Toho rána bylo o jednoho smrtijeda na světě víc...

15. Famfrpál

13. dubna 2008 v 11:11 | Wiwa
a dalšíííííííí kapča...
"Nééé!" zakřičela Emma a prudce se posadila. Byla vystrašená a spocená.
Rozhlédla se kolem sebe, vůbec to tu nepoznávala a určitě tu nikdy nebyla.
Najednou se otevřely dřevěné, krásně vyřezané dveře a vnich stála bradavická ošetřovatelka madame Pomfreyová.
"No konečeně jste se probrala slečno! Spala jste jako Šípková Růženka!" řekla
madame a bylo na ní vidět, že jí spadl kámen ze srdce.
"Co se stalo?" zeptala se dezorientovaně Emma.
"Vám a panu Malfoyovi vybuchl lektvar a vy jste byla týden v bezvědomí."
vysvětlila ošetřovatelka.
"Cože? Týden? Musím jít za Hermionou, Harrym a Ronem!" řekla Em a začala se
zvedat. Madame Pomfreyová ji však položila zpět na postel a zatvářila se
přísně.
"Vy nikam nepůjdete slečno! Vaši přátelé za nedlouho dorazí a vy do té doby
budete pěkně odpočívat!" usadila ji ošetřovatelka a za ozvěny Emminých protestů
zmizela ve své pracovně. Když Emma zjistila, že nadávky ošetřovatelku
neobměkčí, znuděně se zahleděla do stropu a přemýšlela. Asi po půl hodině se dveře znovu otevřely, ale Emma se na příchozí nepodívala, protože si myslela, že je to zase
madame Pomreyová. Když ale uslyšela radostné zavýsknutí jí tak známého hlasu,
podívala se. Řítila se k ní Hermiona a objala ji.
"Hermio..." Emma ani nemohla doříct jméno své kamarádky, protože jí Hermiona
objímala tak silně, že jí vyrazila dech. Podívala se vystrašeně na Rona a pohledem mu naznačila, že jestli Hermionu neodstaví do patřičné vzdálenosti,
bude opět v komatu, ovšem není tak úplně jisté, jestli se z něj probere. Ron
její signál naštěstí pochopil a rozhodl se jednat.
"Hermiono, myslím že by jsi ji měla pustit, nemůže dýchat."
Hermiona od ní rychle odskočila a Emma se rozkašlala. Harry jí musel uštědřit
ránu do zad.
"Au! Příště trochu šetrněji!" postěžovala si Emma.
"No prosím, příště, ať se radši udusíš!" řekl Harry a naoko uraženě se k ní
otočil zády. To ale neměl dělat, protože ho Emma kopla do zad stejně silně, jak
ji on předtím udeřil. Když se otočil, viděl v jejích očích zadostiučinění.
"A to bylo za co?" zeptal se ublíženě. Emma jen pokrčila rameny.
"Te´d jsme si kvit!" řekla jen. Ron se začal strašně smát a nemohl přestat, ale
Hermiona se zatvářila nečekaně vážně. Emma hned věděla na co myslí.
"Emmo, co se ti zdálo, když jsi byla v komatu?" zeptala se a nespouštěla z ní
oči. Emminy jiskřičky v očích pohasly a její oči teď byly nepřirozeně prázdné.
"Volal mě!" hlesla.
"Kdo?" vyzvídal Ron.
"Voldemort!" šeptla. Ani se na ně nemusela dívat aby poznala, že si vyměnili
pohledy.
"Vyhrožoval mi, že zabyje mé blízké, když se k němu nepřidám."
"Ale nechceš to udělat, že ne?" zeptala se nejistě Hermiona.
"Co když ale někoho z vás nebo někoho ze řádu unese? Pro záchranu přátel
obětuji vše!" řekla Emma a podívala se na ně.
"Ale Voldemort nehraje fér Emmo! Myslíš, že kdyby si se k němu přidala, že by
přestal zabíjet nevinné? Tak to těžko!" řekl Harry a chytil ji za ruku.
"My mu tě nedáme!"
****************************************************************
Uplynul už měsíc od té nešťastné příhody s lektvarem a Bradavice byly zahaleny
do chmurné šedi deštivých mraků. Za tu dobu, co byla Emma na hradě, si mnohokrát
vzpoměla na matku. V těchto případech jí byla na blízku Hermiona a pomáhala jí
se s její smrtí vyrovnat, za což jí byla neskonale vděčná. A taky Umbridgeová se
rozjela. Po výstupu s McGonagallovou ji Popletal jmenoval Vrchní vyšetřovatelkou
v Bradavicích a díky tomu se somrovala do hodin jiných učitelů. Harry si u ní
permanentně odpykával tresty. Emma měla špatnou náladu. Dělal jí starosti
Voldemort i Umbridgeová. Kvůli její špatné náladě to často schytal Harry, se
kterým už měla vstah stejný jako Ron a Hermiona. Jediné na co se Emma těšila byl famfrpáloví konkurz, který byl vypsán na brankáře a dva střelce. Katie Bellová
totiž už nechtěla hrát. Konkurz se měl konat v sobotu ráno a Emma večer před tím
nemohla usnout. Když konečně usnula, zdálo se jí opět o Voldemortovi. Ráno se
probudila na ni strašně brzo, ale kupodivu s dobrou náladou. Všechna děvčata
ještě spala a Emma se zaměřila na Hermionu. Přešla kní a prudce jí strhla
peřinu. Hermiona se prudce a vyděšeně posadila.
"No to je dost, že jsi vstala!" ušklíbla se. "Kdyby si se viděla!" rozesmála
se.
"Ale, nějaká veselá ne? Kolik je vůbec hodin?" zeptala se Hermiona a rozespale
se protáhla.
"Půl osmé!" řekla Emma ladně se vyhýbala polštářům, které po ní Hermiona házela.
Potom po ní však hodila peřinu a té se už nevihla. Srazila ji jemně k zemi a
když se Emmě konečně podařilo se z ní vymotat, tak se zatvářila podrážděně.
"Hele! To byl podraz!" řekla Emma a zatvářila se naštvaně.
"To je život holka!" usmála se Hermi a Emma už na to radši nic neřekla a zmizela
v koupelně. asi po hodině se holky odebraly směrem k Velké síni. Byla skoro
prázdná. Bylo tam pouze pár ranních ptáčat a mezi nimi byli kupodivu i Harry a
Ron. Emma k nim okamžitě zemířila a sedla si naproti nim.
"Ahoj, co tu děláte tak brzo?" zeptala se Hermiona.
"No, já mám zase trest s Umbridgeovou a Ron..."
"Já se jdu projít na školní pozemky!" dokončil rychle Ron. Hermiona se zřejmě s touhle odpovědí smířila, ale Emma Rona sjela podezřívavým pohledem. Ron tušil, že to Emma nenechá jen tak a nervozně se na ni usmál.
"Harry, takže ty nebudeš na konkurzu?" zeptala se Hermiona.
"Ne, ale budu se na to dívat nenápadně z okna Umbridgeové!" vysvětlil jí Harry.
"Fajn!" řekla Emma podrážděně a nikdo nevěděl, co jí zase přelítlo přes nos.
"No, už je skoro devět, musím jít na trest!" řekl Harry a začal vstávat.
"Jo, my taky, konkurz za chvíli začíná! Jdeš s námi Rone?" zeptala se Emma a když Ron přikývl tak všichni odešli z Velké síně. Harry se od nich oddělil a ostatní se vydali směrem na pozemky. Hermiona šla kousek před nimi, takže si Emma mohla s Ronem promluvit aby je neslyšela.
"Proč jsi nám neřekl že se chceš zúčastnit konkurzu?" zeptala se ho. Ron se zatvářil, že neví o čem mluví, ale když ho Emma sjela pohledem, nechal toho.
"No, víš, kromě Harryho to nevěděl nikdo. Kdyby se to totiž dozvěděl Fred s Georgem, tak by se mi smáli. A Hermiona taky!" řekl a zatvářil se smutně.
"Jsem si jistá, že by tě Hermiona podpořila a já taky!" vyvrátila mu Emma jeho tvrzení. Ron se zatvářil vděčně.
"Co si to tam šeptáte?" zeptala se podezřívavě Hermiona. Oba si vyměnili pohledy a potom zahlásili "NIC"
To už byli na hřišti. Moc uchazečů tam nebylo. Od té doby co ministerstvo psalo lži o Harrym, s ním nikdo nechtěl hrát. Mezi tou hrstkou studentů poznala Emma Ginny a okamžitě ji šla pozdravit. Angelína, kapitánka týmu, rozdělila uchazeče podle postů o které se ucházeli. O dva střelce se moc lidí neucházelo. Jen Emma, Ginny, jeden čtvrťák a jedna šesťačka. S přehledem to vyhrály mladá Blacková s mladou Weasleyovou. A byl na řadě výběr brankáře. O toho se ucházelo šest studentů, mezi nimi i Ron, který byl viditelně nervozní. Emma k němu přilétla na svém koštěti a objala ho. On její objetí překvapeně opětoval.
"To zvládneš Rone! Věřím ti!" zašeptala mu Emma do ucha a zářivě se na něj usmála.
"Díky!" odpověděl Ron a zatvářil se vděčně. Emmina slova mu pomohla a konkurz opravdu vyhrál.
"Emmo!" křičel Ron a tryskem k ní letěl. Když byl těsně u ní, objal ji a samou radostí jí vtiskl přátelskou pusu na tvář.
"Moc ti děkuju!" usmál se na ni.
"Ale vždyť není zač!" usmála se na oplátku Emma.
"Ale ano je!" trval na svém Ron. "Jdeš už na oběd?" zeptal se.
"Až za chvíli! Musím si ještě něco zařídit!" řekla a odletěla směrem k hradu. Měla vyhlídnuté okno ve čtvrtém patře. Seděl tam její kamarád, na kterého teď nebyla vůbec naštvaná. Zastavila se těsně u okna a podívala se na něj. Jako by vycítil její pohled a vzhlédl. Když viděl její rozjařenou tvář, musel se taky usmát.

14. Snape je Snape

13. dubna 2008 v 11:09 | Wiwa
Tak vážení, je tu další kapča...
Ráno se Emmě vůbec nechtělo vstávat, nakonec ji však Hermiona vykopala z té krásně vyhřáté postele. Emma po ní hodila polštář, kterému se však rušitelka spánku ladně vyhnula. Když se konečně vyhrabaly z ložnice, sešly do společensky, kdy na ně čekal Ron a Harry. Ron se na ně zářivě usmál.
"Ahoj holky!" pozdravil je.
"Ahoj Rone!" pozdravila ho Emma a podívala se na Harryho, který se nezúčastněně díval do země.
"Halo, vnímáš?" zeptala se Emma a mávala mu rukou před obličejem. Trochu sebou cukl a podíval se na ni pohledem z kterého mohla vyčíst, že Seamus se teď ráno zase předved. "Ahoj" broukl směrem k ní a Hermioně.
Vydali se do Velké síně na snídani. Ron s Hermionou se za tu dobu stihli pohádat a Emma s Harry je jen po očku pozorovali.
Po snídani museli na vyučování. K Ronově nelibosti měli první dvě hodiny lektvary. Emma měla lektvary ráda, ale tady v Bradavicích je učil Snape, který nadržoval Zmijozelským a Nebelvír naprosto nesnášel.
Jako každý rok, procházel seznam žáků. Když narazil na Emmino jméno, zarazil se a dlouze se na ni podíval.
"Slečno Blacková, postavte se!" nařídil a pokračoval dál v seznamu. Zastavil se také u Harryho a ten se musel postavit vedle své kamarádky. Snape se na ně chvíli díval a bylo vidět jak si to užívá. Nakonec se ušklíbl.
"Potter, Blacková, jako bych měl dežaví!" prohlásil.
"Chyba v Metrixu!" zamumlala Emma ovšem tak, aby to slyšeli i ostatní. Studenti z mudlovských rodin se začali smát a když viděli Snapeuv výraz, smáli se ještě víc.
"Srážím Nebelvíru 10 bodů, za nedovolené mluvení v hodině." řekl a jeho netopýří tvář zkřivil ďábelský škleb.
"Sednout!" oba dva Nebelvířani si poslušně sedli.
"To si snad dělá srandu!" řekla naštvaně Emma.
"Bohužel nedělá, Snape je svině!" řekl Ron s něchutí v hlase.
"Blacková, jaký je rozdíl mezi bělobíjcem a návratníkem?" vypálil a myslel si že Emmu nachytá, ta ovšem věděla ten rozdíl přesně.
"Návratník, je semeno bělobijce. Semeno je vcelku neškodné, ale bělobijec je silně jedovatý. Otrava probíhá ve třech stádiích, za prvé…"
"To stačí!" utnul ji Snape.
"Takže tu máme další slečnu Grangerovou! V mích hodinách, Blacková, budete mluvit vlastními slovi a nebudete hloupě kopírovat texty z učebnic! Za to vám strhávám dalších deset bodů!" řekl.
Učebnou se rozeznělo nesouhlasné mručení a Zmijozeláci v čele s Malfoyem se rozesmáli. "Ale pane profesore, v učebnici je to napsané jinak!" řekla naštvaně Emma.
"Ticho!" okřikl je ten odporný netopýr.
"Dnes budete pracovat ve dvojcích na lektvaru Doušek živé smrti. Budete rozděleni takto:" vytáhl pergamen a začal číst.
"Crabbe- Patilová, Finigan- Nottová, Goyle- Browenová, Longbottom- McElweeová, Malfoy- Blacková…" Emma se zděšeně podívala po Hermioně. Ne že by měla z Malfoye strach, to ani náhodou, ale pracovat s ním na jednom lektvaru fakt nemusela.
"…Potter- Parkinsonová, Thomas- Perksová, Weasley- Bullstroudová, Zabini- Grangerová." Dokončil Snape a vůbec nebral ohledy na hlasité protesty žáků.
"Na tabuli máte postup, na přípravu máte hodinu a půl. Můžete začít." Řekl a dál si svích žáků nevšímal.
Emma se pomalu odšourala ke skříňce s přísadami a nabrala vše, co bylo potřeba. Zažehla oheň pod kotlíkem a začala krouhat mandragoru, zatímco Malfoy jen tak stál a čuměl jako by tato práce byla pod jeho úroveň. Po asi minutě už ji to přestalo bavit a naštvaně se na něj podívala.
"Budeš něco dělat, nebo budeš jen tak čumět a čekat, až já ten debilní lektvar udělám?" zeptala se nabroušeně.
"Nejsi tak trochu drzá sestřenko?" zeptal se, ale začal loupat kořen škrtidubu. Po chvilce ho do kotlíku vhodil. Kotlík začal varovně bublat a řinul se z něj oblak kouře.
"Ty magore, ten škrtidub jsi neměl nakrájet!" zakřičela na něho ještě Emma než těla jich obou padly k zemi bez známky života.
***************************************************************************
Emmo, Emmo…Pojď a přidej se ke mně…budeme silní, neporazitelní…budeme vládnout světu…nebuď hloupá jako tvoje matka…ty sama moc dobře víš že má strana je pro tebe mnohem lepší…víš, že jediná možnost,jak zachránit blízké je, že se přidáš ke mně…Emmo…

Tak vážení, pokračuji ve svém blogování!!!

13. dubna 2008 v 11:07 | Wiwa |  Oznamka :)
Ahojííík, rozhodlajsem se, že sem budu dál dávat článečky, doufám že máte radost a budete mi sem házet komentíky!!!
Waše Wiwa