15. Famfrpál

13. dubna 2008 v 11:11 | Wiwa
a dalšíííííííí kapča...
"Nééé!" zakřičela Emma a prudce se posadila. Byla vystrašená a spocená.
Rozhlédla se kolem sebe, vůbec to tu nepoznávala a určitě tu nikdy nebyla.
Najednou se otevřely dřevěné, krásně vyřezané dveře a vnich stála bradavická ošetřovatelka madame Pomfreyová.
"No konečeně jste se probrala slečno! Spala jste jako Šípková Růženka!" řekla
madame a bylo na ní vidět, že jí spadl kámen ze srdce.
"Co se stalo?" zeptala se dezorientovaně Emma.
"Vám a panu Malfoyovi vybuchl lektvar a vy jste byla týden v bezvědomí."
vysvětlila ošetřovatelka.
"Cože? Týden? Musím jít za Hermionou, Harrym a Ronem!" řekla Em a začala se
zvedat. Madame Pomfreyová ji však položila zpět na postel a zatvářila se
přísně.
"Vy nikam nepůjdete slečno! Vaši přátelé za nedlouho dorazí a vy do té doby
budete pěkně odpočívat!" usadila ji ošetřovatelka a za ozvěny Emminých protestů
zmizela ve své pracovně. Když Emma zjistila, že nadávky ošetřovatelku
neobměkčí, znuděně se zahleděla do stropu a přemýšlela. Asi po půl hodině se dveře znovu otevřely, ale Emma se na příchozí nepodívala, protože si myslela, že je to zase
madame Pomreyová. Když ale uslyšela radostné zavýsknutí jí tak známého hlasu,
podívala se. Řítila se k ní Hermiona a objala ji.
"Hermio..." Emma ani nemohla doříct jméno své kamarádky, protože jí Hermiona
objímala tak silně, že jí vyrazila dech. Podívala se vystrašeně na Rona a pohledem mu naznačila, že jestli Hermionu neodstaví do patřičné vzdálenosti,
bude opět v komatu, ovšem není tak úplně jisté, jestli se z něj probere. Ron
její signál naštěstí pochopil a rozhodl se jednat.
"Hermiono, myslím že by jsi ji měla pustit, nemůže dýchat."
Hermiona od ní rychle odskočila a Emma se rozkašlala. Harry jí musel uštědřit
ránu do zad.
"Au! Příště trochu šetrněji!" postěžovala si Emma.
"No prosím, příště, ať se radši udusíš!" řekl Harry a naoko uraženě se k ní
otočil zády. To ale neměl dělat, protože ho Emma kopla do zad stejně silně, jak
ji on předtím udeřil. Když se otočil, viděl v jejích očích zadostiučinění.
"A to bylo za co?" zeptal se ublíženě. Emma jen pokrčila rameny.
"Te´d jsme si kvit!" řekla jen. Ron se začal strašně smát a nemohl přestat, ale
Hermiona se zatvářila nečekaně vážně. Emma hned věděla na co myslí.
"Emmo, co se ti zdálo, když jsi byla v komatu?" zeptala se a nespouštěla z ní
oči. Emminy jiskřičky v očích pohasly a její oči teď byly nepřirozeně prázdné.
"Volal mě!" hlesla.
"Kdo?" vyzvídal Ron.
"Voldemort!" šeptla. Ani se na ně nemusela dívat aby poznala, že si vyměnili
pohledy.
"Vyhrožoval mi, že zabyje mé blízké, když se k němu nepřidám."
"Ale nechceš to udělat, že ne?" zeptala se nejistě Hermiona.
"Co když ale někoho z vás nebo někoho ze řádu unese? Pro záchranu přátel
obětuji vše!" řekla Emma a podívala se na ně.
"Ale Voldemort nehraje fér Emmo! Myslíš, že kdyby si se k němu přidala, že by
přestal zabíjet nevinné? Tak to těžko!" řekl Harry a chytil ji za ruku.
"My mu tě nedáme!"
****************************************************************
Uplynul už měsíc od té nešťastné příhody s lektvarem a Bradavice byly zahaleny
do chmurné šedi deštivých mraků. Za tu dobu, co byla Emma na hradě, si mnohokrát
vzpoměla na matku. V těchto případech jí byla na blízku Hermiona a pomáhala jí
se s její smrtí vyrovnat, za což jí byla neskonale vděčná. A taky Umbridgeová se
rozjela. Po výstupu s McGonagallovou ji Popletal jmenoval Vrchní vyšetřovatelkou
v Bradavicích a díky tomu se somrovala do hodin jiných učitelů. Harry si u ní
permanentně odpykával tresty. Emma měla špatnou náladu. Dělal jí starosti
Voldemort i Umbridgeová. Kvůli její špatné náladě to často schytal Harry, se
kterým už měla vstah stejný jako Ron a Hermiona. Jediné na co se Emma těšila byl famfrpáloví konkurz, který byl vypsán na brankáře a dva střelce. Katie Bellová
totiž už nechtěla hrát. Konkurz se měl konat v sobotu ráno a Emma večer před tím
nemohla usnout. Když konečně usnula, zdálo se jí opět o Voldemortovi. Ráno se
probudila na ni strašně brzo, ale kupodivu s dobrou náladou. Všechna děvčata
ještě spala a Emma se zaměřila na Hermionu. Přešla kní a prudce jí strhla
peřinu. Hermiona se prudce a vyděšeně posadila.
"No to je dost, že jsi vstala!" ušklíbla se. "Kdyby si se viděla!" rozesmála
se.
"Ale, nějaká veselá ne? Kolik je vůbec hodin?" zeptala se Hermiona a rozespale
se protáhla.
"Půl osmé!" řekla Emma ladně se vyhýbala polštářům, které po ní Hermiona házela.
Potom po ní však hodila peřinu a té se už nevihla. Srazila ji jemně k zemi a
když se Emmě konečně podařilo se z ní vymotat, tak se zatvářila podrážděně.
"Hele! To byl podraz!" řekla Emma a zatvářila se naštvaně.
"To je život holka!" usmála se Hermi a Emma už na to radši nic neřekla a zmizela
v koupelně. asi po hodině se holky odebraly směrem k Velké síni. Byla skoro
prázdná. Bylo tam pouze pár ranních ptáčat a mezi nimi byli kupodivu i Harry a
Ron. Emma k nim okamžitě zemířila a sedla si naproti nim.
"Ahoj, co tu děláte tak brzo?" zeptala se Hermiona.
"No, já mám zase trest s Umbridgeovou a Ron..."
"Já se jdu projít na školní pozemky!" dokončil rychle Ron. Hermiona se zřejmě s touhle odpovědí smířila, ale Emma Rona sjela podezřívavým pohledem. Ron tušil, že to Emma nenechá jen tak a nervozně se na ni usmál.
"Harry, takže ty nebudeš na konkurzu?" zeptala se Hermiona.
"Ne, ale budu se na to dívat nenápadně z okna Umbridgeové!" vysvětlil jí Harry.
"Fajn!" řekla Emma podrážděně a nikdo nevěděl, co jí zase přelítlo přes nos.
"No, už je skoro devět, musím jít na trest!" řekl Harry a začal vstávat.
"Jo, my taky, konkurz za chvíli začíná! Jdeš s námi Rone?" zeptala se Emma a když Ron přikývl tak všichni odešli z Velké síně. Harry se od nich oddělil a ostatní se vydali směrem na pozemky. Hermiona šla kousek před nimi, takže si Emma mohla s Ronem promluvit aby je neslyšela.
"Proč jsi nám neřekl že se chceš zúčastnit konkurzu?" zeptala se ho. Ron se zatvářil, že neví o čem mluví, ale když ho Emma sjela pohledem, nechal toho.
"No, víš, kromě Harryho to nevěděl nikdo. Kdyby se to totiž dozvěděl Fred s Georgem, tak by se mi smáli. A Hermiona taky!" řekl a zatvářil se smutně.
"Jsem si jistá, že by tě Hermiona podpořila a já taky!" vyvrátila mu Emma jeho tvrzení. Ron se zatvářil vděčně.
"Co si to tam šeptáte?" zeptala se podezřívavě Hermiona. Oba si vyměnili pohledy a potom zahlásili "NIC"
To už byli na hřišti. Moc uchazečů tam nebylo. Od té doby co ministerstvo psalo lži o Harrym, s ním nikdo nechtěl hrát. Mezi tou hrstkou studentů poznala Emma Ginny a okamžitě ji šla pozdravit. Angelína, kapitánka týmu, rozdělila uchazeče podle postů o které se ucházeli. O dva střelce se moc lidí neucházelo. Jen Emma, Ginny, jeden čtvrťák a jedna šesťačka. S přehledem to vyhrály mladá Blacková s mladou Weasleyovou. A byl na řadě výběr brankáře. O toho se ucházelo šest studentů, mezi nimi i Ron, který byl viditelně nervozní. Emma k němu přilétla na svém koštěti a objala ho. On její objetí překvapeně opětoval.
"To zvládneš Rone! Věřím ti!" zašeptala mu Emma do ucha a zářivě se na něj usmála.
"Díky!" odpověděl Ron a zatvářil se vděčně. Emmina slova mu pomohla a konkurz opravdu vyhrál.
"Emmo!" křičel Ron a tryskem k ní letěl. Když byl těsně u ní, objal ji a samou radostí jí vtiskl přátelskou pusu na tvář.
"Moc ti děkuju!" usmál se na ni.
"Ale vždyť není zač!" usmála se na oplátku Emma.
"Ale ano je!" trval na svém Ron. "Jdeš už na oběd?" zeptal se.
"Až za chvíli! Musím si ještě něco zařídit!" řekla a odletěla směrem k hradu. Měla vyhlídnuté okno ve čtvrtém patře. Seděl tam její kamarád, na kterého teď nebyla vůbec naštvaná. Zastavila se těsně u okna a podívala se na něj. Jako by vycítil její pohled a vzhlédl. Když viděl její rozjařenou tvář, musel se taky usmát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu??

Klik :-)

Komentáře

1 Laca Laca | 18. června 2008 v 14:03 | Reagovat

Hm , zž mě to docela ale nebaví !!! Proč nenapíšeš kapitolu ve které by se opravdu už něco dělo ? a taly bys tam mohla vytvořit nějaký vztahy npř : Em + Harry , myslím že by to bylo lepšíííííí !!!

2 ta kterou sere komentář Lacy a které se tahle povídka mocinky líbíííí ta kterou sere komentář Lacy a které se tahle povídka mocinky líbíííí | 11. července 2009 v 19:30 | Reagovat

[1]: bež se bodnoutttt....skvělá povídkaaaaaaa..a..a..a..a.:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama