4. Trest

13. dubna 2008 v 11:14 | Wiwa |  Ann Loony Potterová-povídka
A konečně je tu i pokráčko k Al...
Al se zatvářila vyděšeně.
"Cože? To jako mluvili o Voldemortovi?" nevěřila Al.
"Pokud nejsi hluchá, slyšela jsi, že mluvili o Pánovi Temna. Koho tím asi mysleli?" zeptal se Sírius ironicky, ale hned ho to zamrzelo.
"Hele Blacku, tohle je vážné, tak přestaň machrovat (aspoň jednou v životě) a hni se! Jdeme za ředitelem." Zavelela Al. Její zděšení bylo to tam.
"Myslel jsem, že budeš mít strach!" usmál se Sírius.
"Leda z tebe!" Al se taky usmála. Chvíli šli mlčky, ale potom se Al ozvala.
"Blacku?"
"Ano?"
"Mohl by jsi tu ruku dát z mého pasu?"
"A proč?"
"Proto!" usmála se, obratně se mu vysmekla a nohou zasadila ránu do onoho citlivého místa. "Auuu!" zaúpěl chudáček Black a hopsal snožmo kolem Al.
"A teď můžeme bez problémů pokračovat v cestě." Řekla jakoby nic. Šli celkem rychle a tak byli za chvíli u chrliče.
"Do prčic!" zaklela Al. "Neznáme heslo.!"
Sírius se jen uculoval jak měsíček na hnoji a sledoval rozladěnou Al.
"Potterová, nešla by jsi na rande?" zeptal se.
"Nějak rychle ti otrnulo!" poznamenala Al nevrle. "A pokud jde o to rande, tak ne! Opravdu nechápu, jak v této chvíli můžeš myslet na rande! Jsme v háji, protože se nedostaneme za Brumbálem!"
"A kdo říká že ho neznáme?" zeptal se s úsměvem Sírius. Al se na něj neurčitě podívala.
"Ty ho znáš?" zeptala se.
Sírius přikývnul.
"A to jsi nemohl něco říct?" rozlobila se Al a uhodila ho loktem do žeber.
"Ne nemohl, děsně ti to sekne, když se zlobíš!" usmál se Sírius.
"Blacku, ty jsi neuvěřitelný prase!" zakroutila hlavou Al.
"Banánky v čokoládě!" zamumlal Sírius.
"Co to zase meleš?" koukala na něj Al jako na blázna.
"Pro tvou informaci, to je heslo!" obeznámil ji Black. Al se otočila a místo studeného kamenného chrliče tu byly točité schody k Brumbálově pracovně.
"Až po tobě." Řekl Sírius a pustil Al přes sebe. Al se vůbec nelíbil pohled Siriuse, který na sobě cítila, ale už byli u dveří a tak se raději do další hádky nepouštěla. Zaklepala a okamžitě se ozvalo přátelské "Dále!".
Al nejistě zatáhla za kliku a oba vešli.
"Dobrý večer pane profesore!" pozdravili dvojhlasně.
"Slečno Potterová, pane Blacku, co vás přivádí?" zeptal se Brumbál. Byl trošku překvapený, že vidí zrovna tyhle dva studenty spolu.
"Pane profesore, moc se omlouváme že vás rušíme, ale měli jsme školní trest v Zapovězeném lese a…" začala Al, ale do řeči jí skočil Sírius.
"…a když jsme se vraceli, slyšeli jsme rozhovor několika studentů z Bradavic, že plánují že se na konci roku přidají k Pánovi Temna." vysvětlil.
Brumbál se na ně dlouze podíval přes své půlměsícové brýle. Radost v jeho očích vystřídal jakýsi smutek. Poté se zatvářil nadmíru vážně.
"To,co jste slyšeli je velice vážné a také důležité! Říkali ještě něco?" zeptal se ředitel.
"No, říkali, že se ještě určitě sejdou!" vzpomněla si Al.
"Dobře tedy, musím vás bohužel požádat, aby jste mi přísahali, že o tom nikomu neřeknete!" řekl Brumbál a varovně se podíval na Siriuse, který chtěl něco namítnout.
"Ano pane." Souhlasili oba i když Sírius značně neochotně.
"Pokud už mi nic nechcete, můžete jít!" usmál se profesor.
"Dobrou noc pane!" popřála Al a Sírius něco zahuhlal Brumbálovým směrem.
Al rychle seběhla po schodech dolů a Sírius se hnal tryskem za ní. Celou cestu do společensky šli potichu, po chodbách se jen rozléhalo klapání jejich bot. Al si začínala uvědomovat vážnost celé situace a Sírius o něčem usilovně přemýšlel. Ani ne za pět minut byli v místnosti Nebelvíru.
Al se bezmyšlenkovitě podívala na Siriuse a řekla "Dobrou noc Síriusi!" a vyběhla po schodech nahoru. Sírius však ještě chvíli stál na místě. Poprvé mu Al řekla jménem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu??

Klik :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama